Kamnářská abeceda

Přidáno: 03.06.2012 22:27:00 Počet shlédnutí: 2058

03 Červen 2012

Nejste si úplně jistí v kamnářských pojmech? V tom případě je pro Vás tento článek ideální řešení. Denně kamnáři vyvrací mnoho mýtů a omylů, které si zákazníci nosí v sobě jako důsledek přetržené tradice kamnářského řemesla i zmatečných informací v běžně dostupných zdrojích, především na Internetu a v populárních časopisech.

Kamnářská abeceda

  • KAMNA (Ofen)

Obecný název pro topidlo. Nic víc tím bohužel řečeno není. Někdo chápe kamna jako elektrická akumulační, někdo jako litinová krbová kamínka, jiný jako dvoutunové akumulačky ze šamotu s biotopeništěm. Bez bližšího určení zkrátka není možné rozsoudit, kdo má pravdu. Termín KAMNA je tedy nutné doplnit vhodným přídavným jménem, viz. dále.

  • KAMNA KRBOVÁ (Kaminofen)

Volně stojící, průmyslově vyráběné, samostatným kouřovodem do komínu odkouřené topidlo. Může jít o ocelový svařenec nebo litinové těleso, obojí potom s různými možnostmi dekorace keramickými kachlemi, obkladem, dlažbou, přírodním nebo umělým kamenem apod. Funkčně jde v té nejjednodušší "hypermarketové" podobě o mizerně účinné zařízení s problematickými emisemi škodlivin a životností, které vyhoví snad jen při přitápění v chatové osadě při přesazování cibulek muškátů o dlouhých (pod)zimních večerech. V opačném případě, tedy u těch technicky nejvyspělejších výrobků této kategorie, jde o solidně účinné, technicky vyspělejší a designově zdařilé topidlo, stále však určené pro příležitostné přitápění a vytvoření poklidné pohody při posezení s přáteli u láhve vína. Dlouhodobý provoz zkrátka není při vývoji a výrobě těchto zařízení uvažován a to už kvůli minimální, resp. nulové akumulaci a tedy nutnosti častého přikládání.

V současné době jsou na trhu i modely s dodatečnou akumulací. Tím není myšlen dekorativní kachlový plášť, který akumulačně funguje pouze do té míry, že o něco málo prodlouží dobu, kdy jsou kamna na dotek teplá. Skutečně akumulační kamna musí fungovat tak, že ani po roztopení nepředávají výrazné maximum svého výkonu ihned, ale křivka průběhu výkonu je v čase co nejplošší. U krbových kamen je akumulace řešena dodatečným těžkým akumulačním obkladem (např. z moderních žárobetonů) skrytým pod samotným vnějším pláštěm tak, že nejsou na první pohled vidět a lze pomocí ní dosáhnout jisté, oproti standardu mírně prodloužené, doby bez přikládání.

 

 

  • KAMNA KACHLOVÁ (Kachelofen)

Individuálně na míru stavěné topidlo. V praxi jsou dnes kachlová kamna stavěna, narozdíl o let minulých, mnoha různými způsoby - tedy nejen sálavá s klasickou konstrukcí (Grundofen) "lehká", "polotěžká" nebo "těžká", ale i teplovzdušná (Warmluft-Ofen), kombinovaná (Kombiofen), hypokaustní (Hypokaustenofen) apod. V řeči kamnáře jde ale vždy bezvýhradně o systém, kdy topeniště produkuje spaliny o vysoké teplotě (na vyústění z topeniště cca od 600 do 1100 °C) a ty jsou následně využity v tahovém systému. Ten je koncipován buď jen jako tzv. dodatečná teplosměnná plocha (u teplovzdušných kamen) nebo jako akumulátor, (u sálavých akumulačních kamen), ale jeden úkol mají společný - odebrat spalinám teplotu, která je využitelná a jejíž odberáním neohrozí bezpečný odvod komínem pomocí přirozeného (nenuceného) tahu.

 

Topeniště je

 

a) tvořeno individuálně, tj, staveno na místě z žáruvzdorných materiálů (obvykle šamot pojený kamnářskou hlínou) dle individuálního návrhu kamnáře
b) částečně prefabrikováno na dílce, které jsou opět na místě sestavovány a pojeny vhodnými maltami a lepidly a to dle skladebního plánu kamnáře nebo výrobce
c) tvořeno tzv. kamnovou vložkou, tedy průmyslově vyráběným samostatně odkouřeným topeništěm s obvykle litinovým pláštěm a vnitřním vyložením žáruvzdornými tvarovkami, nabízejícím podobnou optiku ohně jako vložky krbové, viz. dále

 

Tahový systém je

 

a) tvořen individuálně, stejně jako topeniště a) viz. předchozí odstavec
b) částečně prefabrikován, stejně jako topeniště b) viz. předchozí odstavec
c) zcela prefabrikován např. v podobě akumulačních výměníků v litinovém nebo plechovém plášti

Kachlová kamna jsou topidlo pokojové a mají kromě své estetické funkce jen tu jednu nejhlavnější z hlavních, a sice vytápění. Jejich akumulace dosahuje hodnot až několik desítek hodin a v tomto smyslu jsou tím nejkomfortnějším, co kamnář dokáže nabídnout. Co se týče vzhledu, je řešen vždy individuálně dle osobních preferencí investora s tím, že by mělo být pokud možno přihlédnuto ke kulturní vazbě místa kde vznikají a k vnitřní i vnější architektuře domu. Dvířka mají malé prosklení určené jen pro kontrolu spalovacího procesu (kontrolní okénko) nebo jsou dokonce zcela bez skla.
Název kachlová kamna je trochu zavádějící, protože nemusí být zdaleka jen z keramických kachlů. Příkladem "kachlových kamen bez kachlů" jsou např. kamna omítaná. Věnujme jim tedy samostatný odstavec.

  • KAMNA OMÍTANÁ

Kamna stejné funkce, konstrukce i účelu jako kamna kachlová. Rozdíl je v materiálu pláště, který není pohledově tvořen keramickými kachlemi, ale kamnářským štukem. Samotný materiál teplosměnných ploch je obvykle ze šamotových plátků či ploten, někdy z omítaných neglazovaných kachlů, ale stále častěji také ze speciálních deskových keramických materiálů. Obvyklá byla taková kamna spíše v chudších oblastech nebo v prostorách, kde nebylo účelné zdobit těleso topidla kachlemi.

  • KRB (Heizkamin)

Topidlo odvozené ze středověkých otevřených topenišť zaústěných do obrovských sběrných komínů, které trčely ze střech kamenných hradů. Dnes už se otevřené krby staví výjimečně a investorem je většinou romantik, který si nedá upřít pohled do ohně "neizolovaný" sklem a jeho uchu lahodí ničím netlumené praskání hořícího dřeva. Takový uživatel se musí smířit s podstatnými kompromisy v podobě mizivé účinnosti (cca 15%) a tím i vytápěcí schopnosti, a stavební komplikaci, kterou představuje stavba opravdu velkoryse dimenzovaného komínu.
Dnešní chápání krbu už je ale posunuto postupným vývojem v řemesle, kdy topeniště obstarává krbová vložka - samostatně odkouřené průmyslově vyráběné topeniště s velkým prosklením a oproti otevřeným krbům i podstatně zvýšenou účinností. Funkčně se dají krby rozdělit podobně jako kachlová kamna, tedy na sálavé (v případě krbu vždy hypokaustní, tj. s vnitřní uzavřenou cirkulací vzduchu), teplovzdušné a kombinované.


Od kachlových kamen je pro laiky na první pohled identifikovatelný rozdíl ve velikosti prosklení. To je základním poznávacím znakem krbu a naznačuje tedy i jeho primární účel - posezení u "otevřeného"ohně. Nižší celková účinnost i účinnost spalování ve srovnání s kamny, omezené možnosti akumulace či příliš vysoký výkon předávaný sklem jsou některé z daní placených uživatelem právě za velkorysý pohled do plamenů.
Pohledově může být krb zpracován téměř z jakéhokoli materiálu včetně kachlů. Zde bývá také častý kámen úrazu, kdy si zákazníci pod svým pojmem "kamna" vlastně představují jen "kachlový krb". Taková stavba není nic jiného, než kachlemi obestavěná krbová vložka a funkční vlastnosti opravdových kamen od ní nelze očekávat.

 

 

  • SPORÁK (Kachelherd)

kachlový sporák je topidlo určené primárně k vaření a pečení (tepelné úpravě potravin), tedy kuchyňskému provozu. Má plotnu, jednu nebo dvě trouby, může mít kamnovec na ohřev užitkové vody, vestavěnou sušárnu na bylinky, houby nebo křížaly. Staví se obvykle se zvýšenou částí krajově nazývanou kobka nebo babka nebo v tzv. stolovém provedení (bez zvýšení).

 

 

  • PEC (Backofen)

kuchyňské zařízení určené pro pečení těsta s velkou komorou, do které se nejdříve naloží dřevo, spálí se, masivní stěny naakumulují vytvořené teplo a po vymetení popela se dovnitř tzv. sází chléb, pizza apod. Nesprávné sloučení termínů "sporák" a "pec", které čeští zákazníci často mají zažité, není až tak neodůvodněné. Sporáky byly historicky přistavené ke stávající peci po přesunutí kuchyňského provozu z tzv. černé kuchyně umístěné na chodbě do jizby, tedy hlavní obytné místnosti. Pec a sporák tak tvořili (a mnohde ještě stále tvoří) sestavu dvou na sobě nezávislých kuchyňských spotřebičů, pohledově ale spojených.

 

 

Zdroj: cechkamnaru.cz

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info